Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web

...................................................................................................................................................................................................................................

Historie plemene

Doba,do které spadá vyčleňování loveckých psů z dosavadních psů honících, počíná 14. stoletím.
Přestože podobná specializace probíhala po celé Evropě, pravděpodobně začínala na Pyrenejském poloostrově.

Dosavadní vyhovující praxe-zvěř uhonit a uštvat-byla doplněna o novou kvalitu práce,
a to vyhledat úlovek čichem a ukázat místo nálezu lovci.

Takovým psem  nového typu se stali vedle pointerů a setrů také ohaři, jejichž nejstarším typem byl španělský„bracce de punta“, potomek honičů a brakýřů, z něhož pokračují v přímé linii španělský ohař a portugalský ohař.
Odlišný vývoj ohařů v různých evropských končinách byl způsoben především rozdíly ve vyspělosti a kulturnosti národů,
ale samozřejmě také rozšířením a stavy zvěře, především pernaté, což přinášelo rozdílnou loveckou
i kynologickou vyspělost.Z tohoto pohledu měli ideální podmínky pro vznik nových plemen Itálie a Španělsko, což byl nejspíše také důvod toho, že právě v těchto zemích se (zhruba o 1000 let dříve než ve střední Evropě)
začaly používat palné zbraně.
Nový typ lovu potřeboval i nové techniky vysledování ulovené zvěře a navíc tu ještě dovedl k vrcholu puškařství a zbrojířství.O prvenství nejstarších forem krátkosrstých ohařů vedou polemiku zastánci italské varianty (např. Richard Knoll, po I. Světové válce průkopník tehdy československé kynologie,
který dospěl ke svému názoru po vzebrubné studii starých obrazů a rytin s loveckými výjevy vč. zobrazení honících psů)
a varianty španělské (Paul Kleeman).Lov jako šlechtická kratochvíle přispěl k tomu,
že bez ohledu na prvenství
se ohaři de facto nemohli vyvíjet odděleně: mezi panovníky a šlechtici bývali darováni i směňováni, zúčastňovali se obchodních cest nebo se stávali válečnou kořistí.Šlechta, která byla provázána rodově,  politicky i politicky,
tak ovlivnila rychlé šíření různých psů do dalších zemí, kde dál ovlivňovali chovy.

...................................................................................................................................................................................................................................

 

Vývoj plemene

Německý krátkosrstý ohař vznikl v 17. století spojením španělských krátkosrstých ohařů
se staršími typy psů užívaných v Německu k lovení pernaté zvěře.
Kromě španělských ohařů ovlivňovali jeho vývoj také ohaři italští
i francouzští a také anglický pointer.
V 17. století byl ze Španělska dovezen i španělský pointer, který byl původně určen pro vystavování zvěře,
ale nakonec byl křížen se staroněmeckým krátkosrstým ohařem.
V té době už byly i v Německu běžné palné zbraně,
které umožňovaly střílet zvěř v letu i v běhu.Začali chybět takoví psi, kteří by byli schopni pracovat před ránou i po ní,
a Němci se proto začali specializovat na vytvoření univerzálního plemene pro tento typ lovu.

Ještě v polovině 19. století netvořili staroněmečtí ohaři výraznější samostatný typ, byli chápáni spíše jako ohaři příslušného území.Jedinou vyjímkou byli wüntemberčtí ohaři se znaky velkých honičů s na ohaře nezvykle velkými ušními boltci a s krčním lalokem.Povahově se vyznačovali jistou váhavostí a vytrvalostí.Tito psi se pravděpodobně stali základem, který byl kolem roku 1870 křížen s tehdejším španělským ohařem,rovněž těžším než je současný standard plemene.
Německý ohař byl v té době výborný aportér a stopař, ale byl příliš ostrý, pomalý a málo vytrvalý.
Chybou německých chovatelů bylo, že dlouho odmítali přikřížit ohaře dovezené z Anglie.
Ti byli pro svou rychlost, vynikající čich a způsob hledání v jasné výhodě, dokonce byly v Berlíně a Hannoveru založeny spolky pro dovoz anglických ohařů.

Když byl německý ohař na konci 19. století přikřížen s anglickým pointerem, dal plemeni potřebnou jiskru a temperament, zjemnil stavbu jeho těla, přidal snadnou ovladatelnost a cvičitelnost a také schopnost polní práce.Němci pak ohaře dále vyšlechtili jako všestranné plemeno,které je vynikající při lovu drobné zvěře a zároveň umí pracovat jako vodař i barvář.
Mezi první chovatele německých krátkosrstých ohařů patřil princ Albrecht ze Solms-Bauenfeldu.
Ten také kolem r. 1870 sepsal charakteristické znaky plemene, stanovil zásady hodnocení tělesných znaků a jednoduchá zkušební pravidla loveckých psů.

.............................................................................................................................................................................

 

 

 

 

 

 

 


 

 

 

TOPlist
aktualizováno: 01.07.2013 17:15:36